Když se roku 1841 se v britské Dolní sněmovně projednával zákon o autorském právu, jímž by se copyright prodlužoval z tehdejších osmadvaceti let po vydání na šedesát let od smrti autora, vystoupil Thomas Macaulay s velmi jasnozřivým projevem. Argumentoval v něm, že takovéto prodloužení autorských práv se vytváří monopol, což jako u každého monopolu vede ke zvyšování ceny monopolistova zboží, omezování jeho nabídky a snižování kvality.
Jako příklad takových praktik může posloužit Stephen Joyce, vnuk Jamese Joyce, správce jeho pozůstalosti – a postrach všech joyceologů. Své o tom ví Michael Groden, který na univerzitě v Západním Ontariu několik let vytvářel multimediální verzi Joyceova Odyssea. Stephen Joyce totiž souhlas s publikací této práce na internetu podmínil zaplacením částky 1,5 miliónu dolarů. Grodenovi pak Stephen Joyce vzkázal: „Měl byste se v New Yorku poohlédnout po místu u popelářů, protože vy už v životě žádný text od Joyce citovat nebudete.“
Věru sympatický pán. Joyceologové se mohou utěšovat, že svou moc bude moci uplatňovat pouze do roku 2011. Ledaže by ovšem zákonodárci ve své nekonečné moudrosti rozhodli o dalším prodloužení ochrany autorských práv…
(První, testovací příspěvek; poprvé uveřejněno v časopise A2)